Poslední den generála Pachenka byl velmi obtížný. Nejenže jeho muži byli neustále v jednom kole, ale stupňovalo se i napětí mezi ním a starostkou. Generálovi se nedařilo dojít k dohodě, ani v tak základních věcech, jako byly dluhy k ošetřování zraněných mužů z Modrých přileb. Situace došla, až do takové fáze, že se spousta členů Modrý přileb začala domnívat, že by se polovojenské jednotce dařilo lépe v jiné osadě. Někteří se i pokoušeli generála přemluvit, aby dal povel k opuštění osady Leskovec. To však on nikdy udělat nechtěl.
Místo toho se tvrdošíjně snažil najít notu, při které by se vyřešily patálie se švédy, araby, ortodoxní Osvětou a Kosmasem, jinak než bylo starostkou a jejími nohsledy zamýšleno. Bohužel přes veškerou svou snahu neuspěl. Jeho snahy sklidily pouze pohrdání a nakonec i ten vhozený granát do jeho základny. Při kterém bylo nejen zraněno mnoho členů Modrých přileb, ale i civilisté a jeden doktor. Po poslední výměně názorů se starostkou Jaz, byla pronesena památná věta samotné starostky: „Tak si běžte, my vás tady nepotřebujeme, stejně jsou s vámi jen potíže,“ po které se v Mrázkovi něco zlomilo.
Těžko říci, co bylo posledním hřebíčkem do hrobu generála. Mohl to být útěk Fabiho, generálova nejlepšího přítele nebo informace o jeho žijící dceři. Každopádně jeho poslední chvíle byla těsně po hádce s Jaz a na to navazující proslov Budka o tom, že by se Mrázek měl přizpůsobit novému světu a přestat lpět na starých pořádcích. Na to táborem zaznělo generálovo poslední „NASRAT!!!“ a s granátem v ruce vběhl do hloučku arabské komunity.
Toliko k posledním okamžikům samotného generála Pachenka a událostem, které nelítostně směřovaly generála k aktu poslednímu. Uleví se osadě nebo šlo o ztrátu posledního pilíře jednotného pořádku a obrany osady? Jak si poradí Modré přilby bez jeho velení, jak s událostmi naloží starostka Jaz?
