Okolní svět

Okolní svět není jen naše osada a postupně se víc a víc dozvídáme o světě, který se rodí na troskách toho starého. Jak je všem známo většina populace utekla, povětšinou na východ. Velká část bohužel zahynula a ti osatní se rozhodli a nebo byli nuceni zůstat a žít v tom co zbylo. Máme i mlhavé zprávy o světě, který by dle všeho měl být na tom mnohem lépe a kam se mnoho z nás touží i dostat. Nápomocná nám k tomu může být i poslední známá mapa českého území se zaznamenánými osadami ale i tábory, které vznikly před dopadem a krátce po něm většinou i zanikly.

Ti co zůstali si založili vlastní větší nebo menší komunity, od malých vesniček čítájícíh pár rodin až po celé osady, kde jsou i stovky osadníků a mají svou vlastní strukturu a způsoby fungování. S několika osadami jsme i v kontaktu a udržujeme obchodní styky. Největším problémem jsou však nezajištěné obchodní trasy, které jsou často terčem loupeživých skupin. Nemalým problémem jsou i migrující skupiny ortodoxní Osvěty.

Aktuálně udržujeme styky s těmito komunita, osadami a skupinami. Případně máme alespoň nějaké informace o existenci či fungování dalších. Může se však jednat i o staré informace. Dnes již zprávy neputují tak rychle jako za starých časů.

O zbytku světa však nemáme nejmenší ponětí jak na tom je. USA podle posledních informací dostali zásah také, ale jistě nejsou celé zdecimované. Většina evropanů utekla na východ, ovšem o nich také nemáme zmínky a to málo co víme je dosti rozporuplné. Jedni tvrdí, že je to poslední zbytek moderní civilizace, jiní že tam evropané pracují jako levná pracovní síla a má to velmi daleko k blahobytu nebo svobodě.

O této osadě příliš nevíme, je dosti uzavřená. Obchodovala a komunikovala v minulosti pouze s osadou Cyril a i to přestalo co je nám známo. Nás nepustili ani dovnitř a domluvili jsme obchodní dohodu, na kterou stejně nikdy nedošlo. Jde o menší komunitu, která osídlila starý horský resort, který obehnala plotem a částečně zdí. Jde především o místní, kteří byli nuceni opustit své domovy, ale nehodlali odjet nadobro pryč za hranice. Je to směs čechů, slováků a poláků. Žijou především z lovu a sběru. Někdo tvrdí, že se vydávají i na dlouhé pochody do měst kde rabují, jestli to lze ještě dnes takhle říct.

Nevíme ani, kolik jich tam je ani kdo je vede. A když nad tím tak přemýšlíme, asi o to ani moc nestojíme.

O této osadě víme, že pouze existuje a jde o komunitu na okraji města Opavy, v bývalém průmyslovém komplexu. Víme o ní pouze díky těm, kteří prošli tou lokalitou. Pro nás je taková vzádlenost nevhodná i pro udržování byť jen formální komunikace. Pokud bychom získali koně a povozy, pak by se dalo uvažovat o navázání nějakého kontaktu. Pokud ještě existují a žijí.

Někteří říkají hrad či pevnost, asi logicky, protože tato skupina obsadila právě to co zbylo z hradu Bouzov. Mohlo by se to zdát jako dobrý nápad, kdyby nešlo o fanatickou skupinu, která si vážně myslí, že jsou rytířský řád. Žijí podle zvrácených "stravoěkých" tradic. Nezvané hosty popravují a jejich hlavy napichují na kůly. Dle slov odčitých svědků mají i jezdit na koních a mít kostýmy. Vážně vykutálená parta. Přesný počet, ani jak se živí nikdo nezná. A vzhledem k jejich vzdálenosti od nás, tak nás to trápit asi ani nemusí. Pokud se nerozhodnou vydat na křížovou výpravu, blázni.

O této osadě nevíme zhola nic. pouze zvěsti. Ti co se tam vydali buď nedošli nebo o sobě už nedali nikdy vědět. Mělo by však jít o největší známou osadu v bývalém vojenském prostoru. A jmenuje se Nové Brno. Těžko říct, jestli je to pozitivní nebo ne.

To co zbylo po Ostravě a a záchraném táboře je dnes je domovem různých pofiderních skupin, lapků a vrahů. Ale především jde baštu ortodoxní Osvěty. Kde i jako otroky drží zajatce, které na svých výpravách berou. Nikdo se neodvažuje ani hádat jak to tam vypadá a co se tam přesně děje. Kdokoliv kdo má rozum se od Ostravy drží dál. Města obecně jsou jedním velkým nebezpečím.

Útěk na východ si zvolilo mnoho lidí. Předtím než padly i záchranné tábory ve větších městech, odvážely je autobusy a nákladní auta právě za Ural. I později se našlo mnoho skupin, které za úplatu slibovaly eskort právě na východ. Částku, kterou však žádali byla opravdu obrovská a možná i samotní Rothschildi by měli problém dát takový obnos dohromady.

Východní země měly vítat evakuované urpchlíky z Evropy s otevřenou náručí a poskytnout jim zázemí a posléze i nový domov, práci a celkově nový život. Komu by se taková myšlenka nelíbila. Nutno však dodat, že náme od těchto lidí žádné zprávy a jediný kdo se pravidelně vracel byly ony již zmíněné skupiny.

Další kdo ještě přišel z těchto končin byla právě skupinka z ARMY, nakonec tu i dva zůstali. Náš Nikolas a Tony. Od nich se, ale dozvíte stejné informace jako od těch, kteří nabízejí eskort. Že by tedy na tom přeci jen kus pravdy bylo? Ať je to jak chce logicky to musí být část země, která má minimální nebo žádné následky po dopadu a tak jejich infrakstruktura musí být funkční a bez minimálních změn od toho co pamatujeme pod pojmeme moderní civilizace.

Díky našeho reportéra Tomina, který se u nás usadil víme několik málo informací o tom, že existují nějaké severské země, které vytvořili vlastní ucelené komunity. Ty mají obývat i celá města a být tak absolutně na jiné úrovni než mi tady ve středu Evropy. O dalších podrobnostech se nikdy moc nerozpovídal nebo viditelně mlží. Rozhodně by to mohla být alternativa pro odchod jinam. Ta cesta však musí být extrémně náročná a samotný Tomin putoval víc než rok a během toho sbíral informace. Je stejnou záhadou jako komunity severských zemí.

Logicky však z toho všeho vychází, že pokud žijí v celých městěch, musí být jejich počet opravdu velký a musí být celkově na dobré úrovni. Možné je i to, že dopad je zasáhl v mnohem menším měřítku a tak infrastruktura nedostala takový citelný a bolestivý zásah. Což by vysvětlovalo, že jsou schopni žít v tak velké komunitě tak dlouho. Mohla by to přecijenom být kolébka nové moderní civilazace? Je to stejná bezpečná zona jako v případě oblastí za Uralem?

Přejít nahoru